Sociální stát - ano, socialismus - ne!
leden 2003
Mezi sociální stát a socialismus nemůžeme dát rovnítko. Mnohým tyto dva pojmy splývají. Na jedné straně jsou to ti, kteří svůj socialismus skrývají za sociální stát, a na straně druhé ti, kteří proti sociálnímu státu brojí, jakožto ztělesněnému socialismu. Obě pojetí jsou mylná.
Sociální stát motivuje za pomocí nejrůznějších dávek ty, kteří je potřebují, k budoucím výkonům. Zároveň jim zajišťuje důstojné životní podmínky v jejich krizi. Přitom nejde pouze o zlepšení jejich ekonomické situace, ale především o pomoc, která jim poskytne možnost opět vytvářet hodnoty a tím se plnohodnotně zařadit do společnosti. Jde tedy o jakýsi odrazový můstek, který odstartuje člověka v nouzi ode dna, ale tím mu zároveň pomáhá k tomu, aby se dále o sebe staral sám. Jedná se o tzv. pomoc k svépomoci.
Sociální dávky musí svého příjemce motivovat k budoucí samostatnosti, tedy nezávislosti na této podpoře. Sociální stát nezbavuje občana jeho tvořivosti. Také není žádný "pečovatel", který se stará o své občany jako o neschopné jedince, ale naopak jim umožňuje individuální rozvoj a v případě nouze jim pomůže na základě systému odrazového můstku k budoucímu osobnímu, ale i společenskému rozvoji. Tento systém prospívá také tomu, kdo se do tíživé situace nedostal a svým dílem přispívá na pomoc slabým, protože je podpoří k budoucím výkonům, které se promítnou i do jeho budoucí životní úrovně.
Stát nesmí vyplácet sociální dávky, které jsou nepotřebné, které příjemci nechtějí a které už svého cíle dosáhly. Tím by přerostl v hladovou příšeru, která moc žere, ale málokomu prospívá. Nesmí být také státem v podobě nočního hlídače, který jen dohlíží na zákonnost, ale morální i společenské zájmy přehlíží. Je zřejmé, že sociální stát není socialistickou příšerou, natož pouhým "policajtem". Dle mého názoru je spravedlivým a efektivním systémem.
