Mládí kupředu!
Vyšlo v Mladé frontě DNES - 24.4.2007
Věk: devatenáct až čtyřiadvacet.
Záliba: schůzování se staršími lidmi a debaty o politické situaci
Kvůli čtyřiceti letům života v totalitě, kdy byli lidé nuceni vstupovat do KSČ, se dnes do partají zrovna nehrnou. A už vůbec ne mladí, na jejichž nedostatek si politici opakovaně stěžují. Podle politologa Tomáše Lebedy mladé lidi politika moc nezajímá a k volbám chodí málo. I přesto se najdou výjimky, jimž stranický život učaroval. Jsou angažovaní, sebevědomí a spravedlivě rozhořčení. Chtějí bojovat za lepší svět a vysvětlovat, že jejich strana je tou správnou volbou. MF DNES vybrala pět mladých žen a mužů z pěti parlamentních stran. Té nejmladší je devatenáct, nejstarším je dvacet čtyři let. Dělí je stranická příslušnost, touhu stát se politikem mají podobnou.
Klára: Paroubek stranu brzdí
Je jí devatenáct, žije v Děčíně a na nedávném sjezdu ČSSD nebojácně prohlásila do televizních kamer, že Jiřího Paroubka volit nebude. Není podle ní tím, kdo vede ČSSD k modernizaci. „Delegátkou sjezdu jsem se stala kvůli kvótám. Protože jsem mladá a ženská,“ říká Klára Foldynová. Letos bude maturovat na střední škole veřejnosprávní v Ústí nad Labem.
Do ČSSD vstoupila v 18 letech. Co ji k politice přivedlo? „Určitě táta. Přišlo mi přirozený, že se chci podílet na dění ve městě,“ odpovídá dcera Jaroslava Foldyny, zastupitele Ústeckého kraje a funkcionáře ČSSD. Díky otci se už potkala se stranickými špičkami. Loni před volbami do Sněmovny strávila tři týdny v autobuse Zemák s exšéfem ČSSD Milošem Zemanem a poslaneckými kandidáty. Pomáhala rozdávat letáky a hlavně pochopila, co je to politika. „Zemák a sjezd, to byly moje srážky s politickou realitou.“
V obou případech podle svých slov zažívala pocity bezmoci. „Na sjezdu jsem viděla, jak moc lidé dovedou být záludní. Intrikovali proti sobě. Dohánělo mě to k slzám,“ svěřuje se Foldynová, podle níž je v politice nejtěžší „naučit se proplouvat všemi těmi tlaky a intrikami“. Pobytu v Zemáku sice vděčí za to, že se potkala se svým idolem Zemanem (když vedl ČSSD, byla silná, vysvětlila svůj obdiv), nemile ji překvapili kandidáti do Sněmovny. „Měli to být lidé, kteří jsou nadějí. Když jsem je poznala, naděje se mi rozplynula v nenávratnu,“ rozhořčuje se mladá žena, jež by chtěla být herečkou nebo právničkou.
Štve ji, že se politika neobejde bez korupce, a řešení vidí v mladých lidech. „Je třeba jim dát prostor, ne o tom jen mluvit. Dokázali by pročistit kalné vody korupčních světů,“ míní Foldynová, která by chtěla kandidovat v komunálních volbách.
Petr: Ať se Topolánek krotí
V hlavní kanceláři ODS v Praze na Malé Straně už má tento dvacetiletý rodák z Kolína malou kancelář. Je tu na stáži v tiskovém odboru a kuráž mu nechybí. Každý den dojíždí Petr Mach z Chotutic ve středních Čechách do Prahy. Na Fakultě sociálních věd UK studuje politologii a mezinárodní vztahy. Doma v Chotuticích je zastupitelem, stejně jako jeho otec.
Proč se dal do politiky? „Táta tu spoluzakládal OF, pak byl starostou za ODS. Vštěpoval nám pravicové zásady a o politice doma hodně mluvíme,“ říká hráč na akordeon, který do ODS vstoupil v 18 letech. „Být ve straně je výhodné, máte větší přístup k informacím přímo ze Sněmovny.“
Jeho hlavní prací pro stranu byla loňská kampaň před obecními volbami, v nichž s otcem vyhráli. „Pomáhal jsem vymýšlet program, dělal jsem předvolební DVD,“ líčí Mach, jemuž dnes vadí rozpolcenost ODS. „Před volbami působila stmeleně. Teď jsou hodně vidět osobní nevraživosti. Také předseda Topolánek by se měl krotit,“ zamýšlí se mladý muž, který obdivuje Václava Klause i proto, že se v evropských otázkách staví „proti hlavnímu názorovému proudu“. Více než reprezentovat navenek Macha láká práce uvnitř strany.
Anna: Bursík má mít opozici
Má pod sebou předsedu Martina Bursíka nebo europoslance Milana Horáčka. Oba patří do základní organizace Strany zelených v Praze 1, jíž předsedá dvaadvacetiletá Anna Voňavková z České Lípy. Studuje mezinárodní teritoriální studia na Fakultě sociálních věd UK a je také členkou republikové rady.
Suverénní mladá žena se k politice dostala přes Skaut, kde dnes pracuje, a Hnutí Duha. „Díky skautingu jsem se naučila zamýšlet se nad věcmi kolem mě,“ říká Voňavková, která od puberty přesvědčovala své rodiče, že ekologie má smysl. „V neziskovce jsem si uvědomila omezené možnosti. Proto jsem v 19 vstoupila do strany, kde je větší působnost,“ vysvětluje členka SZ.
Pochvaluje si, jak na zasedání republikové rady zvolili předsednictvo, které je opozicí vůči Bursíkovi. „Vedení potřebuje opozici kvůli zpětné vazbě.“ Na účasti SZ ve vládě jí vadí řada věcí. „Pokud se schválí radar, v republikové radě bychom hlasovali o odchodu z vlády,“ přibližuje mladá žena plány zelené opozice.
Podobně nesmlouvavě hodnotí ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. „Neprosazuje názory zelených, od předsedy Bursíka to nebyla dobrá volba,“ hodnotí vysokou politiku, kam by se ráda dostala. „Politika je celoživotní záležitostí, pokud chcete něčeho dosáhnout. Za několik let mám ambici být ve vedení strany.“
Jaromír: Vážím si Filipa
Studuje na soukromé vysoké škole veřejnou správu a mezinárodní vztahy a živí ho rodiče. Je mu dvacet čtyři let a už v patnácti věděl, že chce vstoupit do Komunistické strany Čech a Moravy.
„Každý člověk by měl být levicově zaměřený, vychází to z podstaty lidství,“ sebejistě říká Jaromír Petelík z Prahy, člen KSČM od 20 let a trenér basketbalu. Jeho rodiče v žádné straně nejsou. O svém vstupu jim neřekl a nyní už si podle něj zvykli.
Není studium na soukromé škole v rozporu s jeho ideologií? „Ne, ale kvůli soukromým školám by neměla klesnout úroveň veřejných vysokých škol. Ale tato tendence už tady je,“ odpovídá mladý muž, nespokojený se stavem společnosti. „Převládá nihilistický pohled, boj o kapitál a vlastní kariéru.“
V loňských volbách Petelík kandidoval do zastupitelstva Prahy 8, ale neumístil se. „Nevadí, práci ve straně můžu dělat i tak.“ Je ve stranické komisi pro národnostní menšiny a pomáhá s organizací.
Když se řeč stočí na minulost, hbitě kontruje, že v ČSSR ani nikde jinde „bohužel komunismus nebyl“. „Byl tady socialismus, vývojové stadium komunismu. A nelze vidět jen to negativní. Mluvíte o procesech v padesátých letech. A co proces v USA s manželi Rosenbergovými? Před rokem 1989 nebyla nezaměstnanost, sociální problémy, vzdělání bylo na vysoké úrovni,“ přesvědčuje Petelík, podle něhož dnešní média líčí komunisty hůře než nacisty.
Jeho ideálem by byla beztřídní společnost, v níž by se za práci nedostávala mzda, ale všichni by měli dostatek. Petelík, jenž uznává předsedu KSČM Filipa pro jeho vzdělání a inteligenci, chce dál pracovat pro stranu a o funkce mu prý nejde.
Jan: Je to pořád stejný Čunek
Ve 20 letech se stal nejmladším tajemníkem senátního klubu KDU-ČSL. Dnes je mu 24 a v jednom z parlamentních paláců má vlastní kancelář. Lidovec Jan Jakob ze Vsetína je nyní tajemníkem senátní mediální komise a předsedou Mladých křesťanských demokratů ve středních Čechách. Studuje národní hospodářství na pražské VŠE a politologii v Brně.
„Už ve 13 letech jsem si vyzvedával ze schránky Mladou frontu, psal eseje o demokracii a v 16 bych nejradši vstoupil,“ popisuje cestu k politice, o níž často diskutuje se svým o osm let starším bratrem Ondřejem, bývalým mluvčím lidovců.
V 18 letech do strany vstoupil a vnitřně prý cítil, že někam patří. Přijímal ho tehdejší starosta Vsetína Jiří Čunek. Dnes o něm Jakob debatuje s kolegy každý den. „Je to pořád stejný Čunek, který volí svérázné cesty k řešení. Politici v těchto situacích odstupují, ale možnost tohoto řešení už je pryč. Musí se zachovat tak, aby co nejméně poškodil stranu a vládu,“ říká věřící mladý muž, jenž obdivuje Miroslava Kalouska.
Na KDU mu nejvíc vadí zkostnatělost. „Na posledních třech sjezdech byli ti samí delegáti. Funkce ve stranických orgánech jsou na čtyři roky. To je pro mladého člověka silně demotivující,“ říká Jakob, jenž chce i přesto v politice dále zůstat.
Nejtěžší je prorazit
Proniknout do obsazených stranických struktur je podle politologa Lebedy to nejtěžší, s čím musí mladí lidé počítat. Strany sice žehrají na jejich nedostatek, ale konkrétní lidé nechtějí křesla opustit. Ještě stále máme daleko k západním demokraciím, kde mají strany hodně členů, je z čeho vybírat a řada z nich pro stranu pracuje i bez funkcí. „Mladí ať do stran vstupují, ale do reálné politiky by měli jít ti, kteří už jinde něco dokázali,“ říká Lebeda, „Pokud je člověk odkázán na politiku jako zdroj obživy, chová se podle toho.“
